Antioxidanty – nejen v potravinách: strážci buněk, nebo přeceňované pilulky?

Antioxidanty jsou dnes skloňované na každém rohu – v reklamách na džusy, doplňky stravy i kosmetiku. Ale co to antioxidanty vlastně jsou a fungují skutečně tak, jak se tvrdí?

1. Volné radikály a jejich účinky na buňky

Každá buňka v těle neustále „spaluje“ živiny, aby získala energii. Stejně jako při spalování dřeva vznikají jiskry, i buněčné elektrárny – mitochondrie – produkují vedlejší produkty: reaktivní formy kyslíku, zkráceně ROS (z anglického Reactive Oxygen Species). Patří sem například peroxid vodíku nebo volné radikály – např. hydroxylový radikál.

Proč jsou volné radikály nebezpečné a nestabilní molekuly? Představte si atom jako dětský kolotoč s místy pro páry sedadel. Elektrony jsou nejšťastnější, když sedí ve dvojicích. Volný radikál má jedno sedadlo prázdné – a okamžitě se snaží „ukrást“ elektron od sousední molekuly. Ta se pak sama stane radikálem a spustí se řetězová reakce. Výsledkem této řetězové reakce je poškozování např. buněčných membrán (viz obrázek).

Obr. 1 – Útok volného radikálu na buňku: volný radikál s nepárovým elektronem trhá jeden z elektronů ze zdravé molekuly a spouští řetězovou reakci oxidativního poškození.

ROS přitom nevznikají jen v mitochondriích. Přispívají k nim UV záření, cigaretový kouř, znečištěný vzduch nebo chronický zánět. A paradoxně – náš vlastní imunitní systém je záměrně využívá jako zbraň k ničení bakterií.

2. Účinek volných radikálů: užitečná stránka ROS

Označit ROS za pouhé škůdce by bylo velkým zjednodušením. Za normálních okolností fungují jako důležité signální molekuly – spouštějí buněčné procesy, podílejí se na regulaci krevního tlaku, napomáhají hojení ran a řídí přirozenou smrt poškozených buněk. Klíčové je slovo rovnováha.

Tělo proto udržuje pečlivě nastavenou rovnováhu: určité množství ROS je nejen tolerováno, ale přímo žádoucí. Problémy nastávají teprve tehdy, když jejich produkce přehltí obranné kapacity organismu.

3. Oxidační stres a poškození buněk: kdy ROS škodí

Přebytek ROS vede k oxidačnímu stresu – stavu, kdy volné radikály začínají poškozovat DNA, bílkoviny a tuky v buněčných membránách. Výsledkem jsou mutace, dysfunkční enzymy a narušené buněčné stěny.

Vědecké důkazy dlouhodobě propojují chronický oxidační stres s nemocemi jako je cukrovka (diabetes),  Alzheimerova a Parkinsonova choroba, infarkt myokardu, ale i s obecným procesem stárnutí. Není náhodou, že jde o jeden z nejaktivnějších výzkumných směrů současné medicíny.

[1] Jomova K. et al. (2023). Reactive oxygen species, toxicity, oxidative stress, and antioxidants: chronic diseases and aging. Archives of Toxicology

4. Co je to antioxidant a jak neutralizuje volné radikály

Antioxidanty patří mezi látky, které chrání buňky před poškozením volnými radikály a to tím, že volné radikály neutralizují – darují jim chybějící elektron, aniž by samy destabilizovaly okolní molekuly. Tělo si část z nich vyrábí samo: jsou to specializované enzymy, které pracují nepřetržitě jako tichá ochranná služba.

Druhou skupinou jsou látky přicházející z potravy: vitamín C a vitamín E chrání buňky před poškozením volnými radikály a snižují oxidační stres způsobený věkem, kouřením i znečištěným ovzduším. Patří sem také beta–karoten, polyfenoly (v čaji, kávě, červeném víně), selen a zinek. Zvláštní místo zaujímá glutathion — „hlavní antioxidant organismu”, jak se mu někdy říká. Na rozdíl od vitamínů C nebo E ho tělo nevyrábí ze stravy, ale syntetizuje si ho samo z aminokyselin. Strava tedy glutathion přímo neobsahuje, ale dodává stavební kameny pro jeho tvorbu.

[2] Manful C.F. et al. (2025). Antioxidants and Reactive Oxygen Species: Shaping Human Health. IJMS

Obr. 2 – Jedny z hlavních zdrojů antioxidantů

5. Antioxidanty v potravinách: největší zdroj vás překvapí

Když se řekne „potraviny bohaté na antioxidanty”, většina lidí si představí borůvky, maliny, čokoláda (s vysokým obsahem kakaa), kapusta, paprika, brokolice, zelí nebo špenát. Realita je překvapivá: v západní stravě je zdaleka největším zdrojem přírodních antioxidantů káva — více než veškeré ovoce a zeleniny dohromady. V ovoci, zelenině, ořeších a dalších rostlinách přitom najdeme flavonoidy, karotenoidy a další látky, které tělo přirozeně využívá. Norské a finské studie zjistily, že káva poskytuje přibližně 64 % celkového denního příjmu — klíčem není koncentrace, ale objem.

Jak je to možné? Borůvky sice mají na gram více antioxidantů než káva, ale málokdo jí jí denně ve větším množství. Dva až tři šálky kávy denně, které jsou v naší kultuře naprostou normou, dodají organismu ohromné množství polyfenolů – zejména kyseliny chlorogenové.

To neznamená, že je káva všelékem – má i svá rizika (kofein, vliv na spánek, tlak). Ale ukazuje to, jak zkreslené jsou naše intuitivní představy o „superpotravinách“.

[3] Kobylińska Z. et al. (2025). Coffee as a Source of Antioxidants and an Elixir of Youth. Antioxidants

6. Silné antioxidanty v doplňcích stravy: kdy škodí

Tady mnohé čtenáře překvapí vědecká realita: vysoké dávky antioxidantů v pilulkách nemusejí pomáhat – a někdy mohou přímo škodit. Jde o tři dobře zdokumentované paradoxy.

Beta-karoten a kouření. V 90. letech proběhla rozsáhlá studie CARET na více než 18 000 lidech s vysokým rizikem rakoviny plic. Vědci očekávali, že beta-karoten jako antioxidant riziko sníží. Výsledek byl opačný: suplementace zvýšila výskyt rakoviny plic o 28 % a celkovou úmrtnost o 17 %. Studie byla předčasně zastavena. Výzkumníci dodnes přesně nevědí proč – pravděpodobně beta-karoten v kombinaci s cigaretovým kouřem přechází do pro-oxidačního režimu.

Ochrana nádorových buněk. Antioxidanty nerozlišují mezi zdravými a nádorovými buňkami. Chemoterapie i ozařování fungují právě proto, že v nádoru vyvolávají oxidační poškození. Pokud pacient zároveň užívá antioxidační doplňky, může tím účinnost léčby oslabit. Po téměř dvou dekádách výzkumu stále neexistuje shoda na tom, zda jsou antioxidanty při onkologické léčbě bezpečné – a proto onkologové jejich užívání bez konzultace nedoporučují.

[4] Woldeselassie M., Tamene A. (2024). Therapeutic controversies over use of antioxidant supplements. Frontiers in Nutrition

[5] Omenn G.S. et al. (1996). Effects of a Combination of Beta Carotene and Vitamin A on Lung Cancer. NEJM

7. Cvičení a antioxidanty: pilulka, která ruší tréninkový efekt

Třetí paradox se týká sportovců a aktivně cvičících lidí. Fyzická zátěž přechodně zvyšuje produkci ROS – ale právě tato „dávka stresu“ je signálem, který nutí tělo se adaptovat: budovat nové mitochondrie, posilovat svaly a zlepšovat citlivost na inzulín. Platí tu starý princip: co tě nezabije, to tě posílí – odborně se tomu říká hormeze.

Problém nastane, když sportovec užívá vysoké dávky vitamínů C a E. Tyto antioxidanty potlačí ROS signál a tím doslova zruší část tréninkového efektu. Výzkumy ukazují, že vitamíny C a E podávané těsně po tréninku mohou tlumit tvorbu nových mitochondrií i růst svalové hmoty. Ironicky – čím více pilulkových antioxidantů, tím méně tělo těží z pohybu.

Přitom přírodní polyfenoly z třešní, granátového jablka nebo kurkumy, podané mimo tréninkové okno, tento efekt nevykazují – a mohou naopak pomoci se zotavením. Záleží tedy nejen na tom co, ale i kdy a v jaké formě.

Stejný princip platí i pro další oblíbené wellness praktiky: saunu, ledovou sprchu nebo přerušovaný půst. Tepelný stres v sauně spouští tvorbu tzv. heat shock proteinů a přechodně zvyšuje ROS – a právě tento signál tělo využívá k posílení buněčné odolnosti. Totéž platí pro chladový otužování i pro mírný kalorický deficit při půstu.

Moderní wellness kultura tak stojí před ironickým paradoxem: lidé chodí do sauny, skáčou do ledové vody a drží půst, aby posílili tělo přirozeným stresem – a pak ihned spolknou hrst antioxidantových doplňků, které právě tento stres neutralizují. Pilulka de facto ruší to, pro co celý rituál absolvovali.

[6] Merry T.L. et al. (2016). Do antioxidant supplements interfere with skeletal muscle adaptation? Journal of Physiology

8. Neenzymatické antioxidanty vs. doplňky stravy: hlavní závěry

Antioxidanty jsou skutečně důležité – ale fungují jako celek, v kontextu stravy a životního stylu, ne jako izolované pilulky. Tělo potřebuje ROS v malém množství jako signální molekuly a jako spouštěč adaptace na zátěž. Pokud tyto signály umlčíme megadávkami doplňků, může to přinést víc škody než užitku.

Nejlepší strategie zůstává vědecky nejlépe podložená: pestrá strava s dostatkem zeleniny, ovoce a celozrnných potravin — a klidně i dvě kávy denně. Tělo potřebuje správné množství antioxidantů z přirozených zdrojů, nikoliv z megadávek doplňků. Ty mají smysl při prokázaném nedostatku nebo v konkrétních medicínských situacích, vždy ale po dohodě s lékařem. Zejména pokud se léčíte s nádorovým onemocněním: konzultace s onkologem je naprostá nezbytnost.

Článek byl připraven na základě recentní vědecké literatury. Neslouží jako lékařská rada.

Autor: MVDr. Tomáš Nekvapil, Ph.D. Copywriter se zaměřením na vědu, zdraví a výživu.

Zaujal vás tento styl psaní? [Napište mi.]